1. světová válka
Vznik ČS legií
ČS legie v Rusku
ČS legie ve Francii
Se spojenci
Evakuace
Ve svobodné vlasti
Místo epilogu
 

úvod
fotogalerie
kontakt



VE SVOBODNÉ VLASTI

Po ukončení 1. světové války v Evropě (kapitulací Centrálních mocností 11. listopadu 1918) se českoslovenští legionáři vraceli domů do "svobodné" vlasti. Ovšem při návratu byli muži z francouzských i italských legií vrženi do dalších bojů.
Nedotknutelnost hranic nově vzniklé Československé republiky bylo nutné bránit především na Těšínsku proti polských jednotkám (leden 1919) a na Slovensku proti bolševické maďarské armádě. I v těchto bojích padlo několik set československých legionářů. Při ochraně státních hranic a formování legionářských jednotek na domácí půdě sehrála významnou roli také italská a francouzská vojenská mise.

Situace na Slovensku
Na Slovensku proklamovala jeho politická reprezentace vůli žít ve společném státě Čechů a Slováků. Střetaly se zde ovšem mocenské zájmy dvou nástupnických států - Československa a Maďarska.
Obsazování Slovenska bylo zahájeno v listopadu 1918 silami dobrovolnických formací vyslaných z Čech. Čechové bojovali proti maďarskému vojsku, které mělo Slovensko pod diplomatickým tlakem zemí Dohody postupně opustit. Ve druhé fázi bojů se do postupu na provizorní demarkační linii zapojily navíc jednotky 6. a 7. divize čs. legií z Itálie a tuto operaci dokončily koncem ledna 1919.

Komplikovaná hospodářská situace, vyvolaná kromě jiného také stanovením nových hranic, postoje místního obyvatelstva k čs. legionářům (kteří tak přišli o iluze, že na Slovensku budou vítáni jako osvoboditelé), ale také trvalá snaha maďarských politiků o zvrat dosavadního vývoje - to vše byly faktory další destabilizace, která na jaře roku 1919 vyústila v rozsáhlý válečný konflikt.

Vnitropolitický vývoj v Maďarsku, který reagoval na zahraniční tlak velmocí a územní požadavky sousedních států (Československa, Rumunska a Jugoslávie), skončil bolševickým převratem a vznikem Republiky rad. Tato republika měla zájem na zachování integrity bývalého Uherska. Reakcí na to byl postup rumunských a poté i československých jednotek na další demarkační linii. Tyto jednotky obsadily v dubnu 1919 i Podkarpatskou Rus.

Dobře organizovaná maďarská rudá armáda, jejíž jádro tvořilo původní honvédské vojsko, v polovině května 1919 zahájila silný protiútok. Útok 30. května 1919 zastihl čs. armádu slabší a hůře vyzbrojenou. Přišel právě ve chvíli, kdy docházelo k výměně italských velitelů za důstojníky francouzské vojenské mise. Maďarské jednotky rychle pronikly především severovýchodním směrem až k Bardejovu. Podle vzoru sousedů byla 16. června 1919 nastolena Slovenská republika rad.

V další fázi se boje přesunuly na západní úsek až k Novým Zámkům a Nitře. Boje, ve kterých byly oporou obrany ze začátku především čs. legie, si vyžádaly početné ztráty. V některých plucích legií byly ztráty dokonce vyšší než v celé první světové válce.
Válečný konflikt ukončil až diplomatický zásah velmocí Dohody. Dne 24. června 1919 bylo uzavřeno příměří a přibližně do týdne se maďarská rudá armáda stáhla ze slovenského území. Tímto okamžikem končí také existence Slovenské republiky rad.

Při návratu do rodného Slovenska zahynul 4. května 1919 při letecké havárii čelný slovenský představitel zahraničního odboje, ministr války ČSR, brigádní generál PhDr. Milan Rastislav Štefánik. Nový stát tak ztratil jednu z nejvýznamnějších osobností československých legií.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

*